Krátká paměť a síla médií, aneb Hamas má krátké nohy

Zase se demonstruje, zase se pálí izraelské vlajky, a televize se předhánějí v dramatičnosti záběrů z bombardování pásma Gazy. Člověk nemůže být nepohnut, když vidí zbořené domy a počty mrtvých a zraněných. Nezapomínáme ale na něco?

Těžko někdo rozsoudí, kdo je v konfliktu Židé vs. Palestinci v právu. Obě stany mohou předložit desítky a stovky důkazů o křivdách a utrpení, které museli prožít. Obě se zapřísahají, že právě oni mají právo na Svatou zemi. On je to taky docela neřešitelný problém, když si hned tři náboženství zvolí za své svaté místo jednu a tutéž lokalitu, a navzájem si boří chrámy a staví na nich ty své. Po pár stech letech si už nikdo nepamatuje, co kde bylo dřív a kdo má tedy větší nárok.

Jenže lidé si nepamatují ani fakta, a to z mnohem bližší minulosti. Není to ani měsíc, kdy vznikl důvod momentálních bojů, ale nikdo kromě izraelských médií ho nešíří. A přitom máme ta data přímo pod nosem.

V létě bylo domluveno příměří. Před Vánoci ho Hamas vypověděl (už to je úspěch, arabskou zvyklostí je spíše příměří porušit a vydávat to za lstivost, což je v jejich vnímání světa kladná vlastnost). Asi tak minutu poté začaly na izraelské vesnice dopadat rakety. Ne na vojenské základny, ale na obyčejné vesnice, na školy, domy, obchody. Opět tomu nikdo nevěnoval mediální pozornost. Ale běda, když zlý Izrael zvedne letadla a začne bombardovat vojenské objekty Hamasu. Opět podtrhuji – přesně určené vojenské cíle. Sklady a dílny na výrobu zbraní, policejní stanice, sídla vedení Hamasu.

Že při tom umírají i civilisté (i když pojem civilista je u ex-partyzánského hnutí typu Hamas samozřejmě dost relativní), to je nesmírně smutné, ale těžko vyhnutelné. Rozhodně ale nejsou civilisté cílem – kdyby totiž byli, tak je v silách Izraele vyhladit celé pásmo Gazy během pár minut, a ani by nepotřeboval použít nukleární zbraně.

To ale také nikoho nezajímá, všichni jen křičí, jak zlý Izrael vyhlazuje ubohé Palestince. Rozhořčený palestinský zástupce u OSN vykřikuje, že neexistuje cíl, kterým by bylo možné ospravedlnit takovéto barbarské nálety. Kdepak je tento lidumil, když se palestinští teroristé odpalují v izraelských CIVILNÍCH autobusech? Kdepak byl, když 99% Palestinců oslavovalo tancem v ulicích útoky na WTC 11.září?? Kde byl v době olympiády v Mnichově 1972? Tehdy smrt civilistů, navíc cílená, ospravedlnitelná byla?

Ne, již nevěřím v serióznost našich médií. Mám v televizi nějakých 250 kanálů, z toho aspoň 20 čistě zpravodajských. Uvěřím ve chvíli, kdy bude aspoň na pár z nich hlavní zprávou reportáž o životě ve vesnici, kde musí co hodinu utíkat do krytů, protože na ni někdo odpaluje další raketu. A neodpaluje ji proto, aby trefil vojenskou hlídku na cestě k ní, nebo nějaký vojenský objekt za ní, ale proto aby zabil co nejvíc jejích normálních obyvatel.